4 důležité kroky k dospění vašich dětí

Společně s výchovou v rodině uvádějí naše potomky v postupných krocích do dospělého života a sociálně je otužují. Jaká úskalí pro naše děti tyto životní zlomy přinášejí a jak jim je můžeme pomoci zvládnout?

1. Školka
Nástupem do školky začíná dítku první nová a nezvyklá životní etapa. Je to období, kdy se ze středobodu domácího vesmíru stává součástí kolektivu. Poprvé se musí přizpůsobovat, poprvé mu někdo organizuje čas, poprvé se po něm požaduje plnění úkolů, i když jen v rámci hry.

Jen málo z nich zvládá nástup do školky s pohodovým úsměvem na tváři. Většina matek zná z vlastní zkušenosti srdceryv­né scény. „Problematika nástupu do školky je hodně individuální.“ říká Alena Ještinová, ředitelka mateřské školy. „Záleží na zralosti dítěte, na vzta­hu k rodičům, na domácí pohodě i zvyku pohybovat se v cizím prostředí,“ vypočítává body, na které by se matky školkových adeptů měly zaměřit. „Většinou se lépe adaptují ti, kteří pláčou hned od začát­ku,“ vysvětluje pedagožka, „tam smutek odezní během týdne. 

Naopak děti, kterým až po pár dnech klidu dojde, že mají školku ‚napořád‘, dokážou být někdy až neutěšitelné,“ varuje. „Těm dáváme zhruba měsíc na to, aby si ve školce zvykly, a pokud k tomu nedojde a ono dál pláče třeba celý den, požádáme maminku, ať nástup do školky o rok odlo­ží,“ říká. Neutěšitelnému plá­či mohou rodiče zabránit včasným zvykáním dítka na změny. „Pokud ho pravidel­ně hlídá babička či jiní příbu­z­ní, umí se lépe adaptovat na neznámé prostředí a děti okolo sebe,“ radí Ještinová.

Váš potomek musí mít jistotu, že se pro něj vždy vrátí­te. Většina neutěšitelných dětí je z rodin, kde se rodiče hádali, odcházeli od sebe a ono ne­mělo dostatečnou jisto­tu. Zapracujte na vztazích a budete mít spokojeného školkového matadora,“ radí ředitelka.
 

Ve dvojím ohni
Dalším možným úskalím dobré adaptace je častá situace, při které tří- nebo čtyřle­té dítko nastupuje do školky ve chvíli, kdy do rodiny přichází mladší sourozenec. Je tak pod dvojnásobným psychickým tlakem. Musí si vybojovat místo na slunci jak doma proti novému mimin­ku, tak ve školkové třídě. Navíc se cítí odstr­čeno. „Doporučuji maminkám, aby starší ratolest dávaly do školky později, před­školní ročník mnohdy úplně stačí. Nebo aby jej vyzvedávaly hned po obědě,“ radí Alena Ještinová. Školka je sice socializující a vzdělávací zařízení, ale program probí­há pouze dopoledne. Odpoledne si děti jen hrají, což mohou dělat i doma.

Jak nejlépe pomoci?
Dejte mu s sebou oblíbenou hračku, kupte mu hezké pyžamko a dbejte, aby vědělo, že se pro něj vrátíte. Hezky mu popište, jak bude mít jen pro sebe krásnou skříňku a postýlku s vlastní značkou, jak potká nové kamarády, školkou ho proveďte za ruku. Nespěchejte na něj. „Pokud není maminka samoživitelka, doporučujeme dávat dítko do školky postupně na pár hodin denně,“ popisuje pedagožka. Na dopoledne by mělo stačit až do předškolního ročníku, kdy už mají pravidelný režim.

„Uvědomte si, že dítě ponechané deset hodin ve školce se cítí úplně stejně jako dospělý po desetihodinové šichtě,“ nabádá rodiče ředitelka. Všechen ten hluk, program, to, že se samo převléká a obsluhuje, je samo o so­bě dost náročné. „Proto se pokud možno vyhněte praxi, že váš potomek pravidelně přichází do školky jako první a odchází  jako poslední. Bude se pak do ní rád vracet,“ shrnuje svá doporučení.
 

2. Škola
Nástup do první třídy přináší do života dítěte první povinnosti a prv­ní větší míru samostatnosti. Musí se smířit s tím, že práce bývá i nezáživná a místo hraní je třeba soustředěně pracovat na domácím úkolu. Jak toto období usnadnit?

„Důležitá je už předškolní příprava,“ zahajuje svá doporučení Zdena Effová, dlouholetá učitelka prvních tříd. „Prvňáčci by měli umět dobře vyslovovat všechny hlásky, být zvyklí tiše naslouchat při předčítání a bez problémů pobývat ve větším kolektivu dětí bez přítomnosti rodičů,“ radí. V posledním roce před nástupem dítěte do školy je vhodné myslet na předškolní přípravu – trénovat pozornost, postřeh, paměť, uposlechnutí jednoduchých pokynů (vpravo, vlevo, nahoře, dole, první, poslední), rozšiřovat jejich představy o počtu a také slovní zásobu a samostatné vyjad­řování. „Na internetu je velká nabídka volně stažitelných materiálů, jež mohou rodiče využít formou hry,“ doporučuje.

Velký důraz klade učitelka na správnou výslovnost, která je důležitá pro snadnější učení čtení a psaní. „Je dobré věnovat se tomuto problému již hluboko v předškolním věku,“ zdůrazňuje, „čím více hlásek je špatně vyslovováno nebo čím je vada úpornější, tím dříve by rodiče měli začít spolupracovat s logopedem.“ Je třeba jít předškolákům příkladem – nešišlat na ně, hovořit zřetelně a používat správné tvary slov. Od časného dětství je dobré dětem předčítat nebo vyprávět. Při této činnosti vnímají tempo a melodii řeči a obohacují si slovní zásobu. „Je dob­ré, když reprodukují, co jim bylo právě přečteno.“ doporučuje Effová. Při povídání o textu na předškoláka nespěcháme, ani mu nenapovídáme. „Zjistíme, jak textu rozumí, podpoříme jeho komunikační dovednost. Neschopnost samostatného vyjad­řování považuji při nástupu do ško­ly za vážnou komplikaci,“ upozorňuje.

Přizpůsobte denní režim
A jak své ratolesti pomáhat při zvládání první třídy? „Nutná je především domácí příprava,“ zdůrazňuje učitelka, „tak se na ni zaměřte.“ Zejména v prvních měsících bude nutné rozdělit domácí úkoly do několika kratších úseků, aby se dítě nepřetěžovalo. Po dopoledním vyučování by na řadu měl přijít odpočinek ve formě hry buď doma, nebo v družině. Teprve po relaxaci spojené s lehkou svačinou a pitím se můžete věnovat domácí přípravě, jejíž režim bude záviset na režimu v domácnosti. Pokud je některý z rodičů odpoledne doma, můžete začít s úkoly již po krátkém odpoledním odpočinku.

Pokud se rodiče vracejí až pozdě odpoledne, musí se vše odložit až na pozdější dobu. „Každopád­ně by domácí příprava měla být pevně zařazena do režimu dne,“ doporučuje pedagožka. Dítě by na psaní úkolů mělo mít svůj kout nebo psací stůl, kde ho nebude rozptylovat pohled na hračky, na televizi nebo na aktivi­ty mladšího sourozen­ce. Školákovi by se měl věnovat ten, kdo má víc trpělivos­ti, případně by si rodi­če měli předměty rozdělit a vystřídat se. „Přímá a aktivní přítomnost rodiče je nutná a maminka dozírající na úkoly od smažení řízků k večeři není to nejlepší,“ varuje se smíchem.

Začínáme časo­vě či jinak náročnějšími úkoly nebo těmi, jež má vaše ratolest nejméně ráda. „Pokud cítí­te, že je dítě unaveno, ztrácí koncentraci, začíná více chybovat, udělejte přestávku či změňte činnost,“ radí. Od psaní na chvíli přejděte ke čtení, zahrajte si nějakou hru nebo ho nechte trochu si zacvičit. I taková přestávka však musí mít jas­ná pravidla a čas. „Myslete i na to, že učivo lze zopakovat i formou hry,“ inspiruje učitel­ka. Proto nepotlačujte svou kreativitu, hravost a zručnost. Nácviku sčítání a odčítání můžete pomo­ci při hraní deskových her s kostkou a figurkami. Vyrobte si společně pexeso, které spojuje nějaký obrázek se slovem nebo činností. Dítko budou takové ‚úkoly‘ jistě bavit!

Čtení je klíčem
Důležitým bodem vzdělávání prvňáčků je především nácvik čtení. „Často se set­kávám s tím, že se děti rychle naučí krát­ké texty ve slabikáři a potom mi je recitují zpaměti,“ říká učitelka. Proto je dobré si na čtení připravovat vlastní texty nebo nechat děti skládat slova z připrave­ných slabik nebo písmenek. „V obcho­dě či na procházce je nechte číst nápisy, aktivně se jich ptejte,“ radí. „Školáci by měli denně číst asi dvacet minut, ovšem nemusí to být v jednom bloku. Hlasité čtení požadujeme nejen od prvňáčků, ale i od starších, a teprve s postupující znalostí povolujeme převahu čtení tichého. Přitom není nutné učit děti číst nebo psát předem. Vyhovte jen dětem, které přímo zvídají, jaké to je písmenko,“ doporučuje paní učitelka. „Podle mých zkušeností se velmi často stává, že předškolní ‚čtenáři‘ jsou na konci první a ve druhé třídě ve čtení horší než ‚nečtenáři‘. Dochází u nich k podcenění pravidelné­ho denního čtení, protože ‚to vlastně umí‘,“ varuje pedagožka.

Se zájmy opatrně
Vzhledem k poměrně náročné domácí přípravě naopak učitelka nedoporučuje prvňáčkům přemíru zájmových kroužků. „Ideální jsou sportovní a pohybové hry,“ říká. „Pokud už hraje na nějaký nástroj, jistě nebudeme jeho vý­uku v první třídě ukončovat, ale přistupujme ke všemu s rozumem.“ Počítejte s tím, že zájmy dítěte se v tomto věku často mění. „Ve věku še­sti let je pro něj ještě velmi důležitá hra a měli bychom ji svým ratolestem umožnit,“ shrnuje Effová. A co zkušená učitelka doporučuje závěrem? „Nestrašte děti školou a nesrovnávejte je se sourozenci či kamarády. Vzpomeň­te si na své školní období a vybavte si, co jste měli a neměli rádi. Uvědomte si, že nastává možná poslední období, kdy bude­te těsně spjati se svým potomkem a kdy se můžete velmi významně navzájem obohatit,“ uzavírá.

3. Internát
V některých zemích děti odjíždějí do internátních škol už v deseti letech, v Čechách to bý­vá až v patnácti. Dříve je tomu jen u speciálních internátů určených např. pro handicapované. I když jsou v tomto věku naši potomci zdánlivě ‚velcí‘, začát­ky bez domova nebývají snadné. „V situaci s přechodem na internát se dítě potýká s několika velkými změnami naráz: nová škola, noví spolužáci, noví učitelé, to vše v kombinaci s odloučením od domova, sourozenců, kamarádů i prv­ních lásek. Dítě si musí rychle zvyknout na úplně nové prostředí a režim, jinak může dva i více let docela protrpět,“ uvá­dí vychovatelka internátu konzervatoře Jaroslava Ježka Alena Konvičková.


„Záleží přitom především na tom, o ja­kou školu se konkrétně jedná. Umělecké konzervatoře mají volnější režim než třeba internátní školy typu OPEN Gate, kdy děti vycházejí z jejich areálu jen jednou týd­ně,“ říká. „Rodiče by každopád­ně měli v co největší míře podpořit své ratolesti, aby si zvykly na režim domova mládeže, tře­ba tím, že jim pomohou vyzdobit jejich pokoj např. pomocí plyšáků nebo fotografií,“ doporučuje. Vychovatelé se snaží o co nejlepší vztahy se svými svěřenci a rodiče by měli děti utv­r­dit v přesvědčení, že jim mohou důvěřovat. S mnohý­mi žáky vychovatelé udržují styk i dlouho poté, co internát opustili. „Udržujte se svými potomky nejlépe každodenní kontakt i za cenu, že tím ulehčíte peněžence za telefonování a SMS,“ doporučuje Konvičková.

Režim jako na vojně
Včas děti zvykněte na fakt, že po nich bude důsledně vyžadováno dodržování určitých pravidel. „Rozčarování může adolescentům přinést zjištění, že režim na internátě bývá organizován až čtyřiadvacet hodin denně a pravidlo o myších, které mají pré daleko od rodičů, tady rozhodně neplatí,“ usmívá se vychovatelka. „Od rodičů očekáváme, že naše pravidla schválí a nebudou je před svými ratolestmi bagatelizovat. Do osmnácti let mají děti vycházkovou knížku, kam se píšou jejich cesty za koncerty a podob­ně,“ upozorňuje. Jsou vyhrazena místa a časy na zkoušení na hudební nástroje a je třeba, aby všichni respektovali pohodlí a noční klid těch ostatních.

Vše může být jinak
V některých typech internátů může adolescent postrádat volnost pohybu nebo nedostatek soukromí. I když pokoje v do­movech mládeže bývají maximálně třílůžkové, pokud žák nebyl zvyklý sdílet pokoj například se sourozenci, může mu spolubyd­lení ze začátku hodně vadit. „Je třeba dětem vysvětlit, že přijely za studi­em a tomu by měly krátkodobě své pohodlí obětovat,“ radí pedagožka. Naopak maximálně ho podpořte, ať si vytváří va­zby s ostatními na internátu. „Vysvětlete dětem, že i ze začátku nepříjemný spolubydlící se může po pár propovídaných večerech a společném učení na první písemku vyloupnout v přítele pro zbytek studia,“ říká. „A po­kud tomu tak není, můžeme je ubytovat jinak. Sestavení ubytovacího pořádku je vždy umělecké dílo a snažíme se seskupit svěřence ­dle oborů, aby k sobě měli blízko, ale změny jsou vždy možné,“ dodává.

„Spíše než stesk po domově se u nich projevují smutky nad špatnými známka­mi nebo neúspěchy v koníčcích. U konzervatoristů se hodně řeší například tréma nebo neúspěšný casting,“ říká vychovatelka. Pak dojde na spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou. Týden na internátu umí být velice vyčerpávající. „Až přijede vaše ratolest domů na víkend, nechte ji odpočinout. Nepřetěžujte ji programem, povídejte si s ní, zajímejte se o detaily.“

Pozor na drogy
A co alkohol, drogy, cigarety? Oficiálně jsou pochopitelně zakázané a většina domovů spolupracuje v oblasti prevence s krizovými centry, ale pokušení je velké a rodiče daleko. „V tomto případě radím s dětmi otevřeně promluvit. Všímat si jejich nových kamarádů a toho, zda není potomek pod tlakem nové party,“ říká vychovatelka. „Pomozte adolescentům vytvořit  si k drogám, alkoholu a cigaretám zdravý vztah, jděte jim příkladem. Je třeba si uvědomit, že přes odmítavý postoj dospívajících k rodičovské autoritě potřebují vědět, že vám na nich opravdu záleží a že jste připraveni jim s jejich problémy kdykoliv pomoci,“ dodává.

 

4. Koleje
Na vysokoškolské koleje nastupují naši potomci coby zdánlivě dospělí lidé. Mohou se oženit nebo vdát, legálně si koupit krabičku cigaret a láhev rumu, podle práva jsou odpovědní za veškeré své jednání. Přesto jsou v tomto období velice zranitelní. „Při nástupu na kolej hrozí některým studentům ‚syndrom utržení ze řetězu‘,“ říká psycholog René Gav­las. Divoké historky o životě na kolejích zná skoro každý rodič. „Především u studentů, kteří byli doma drženi velmi zkrátka a na střední škole žili striktním rodinným životem, vidím největší sklony vyhazovat si na koleji z kopýtka,“ varuje Gavlas. „Nikdo je nehlídá, a tak mají příležitost hledat sami sebe. Dospívající zjistí, že sice byl k něčemu vychováván, ale teď hraje jen sám za sebe a musí najít svoji identitu. Hledání a zkoušení světa se mnohdy děje pomocí alkoholu, experimentů, nešťastných prvních lásek a opouštění školy, což může u někoho trvat i pár let,“ říká psycholog.

„Ve studiu mohou nastat propady, na které není dotyčný zvyklý a může to řešit cestou k závis­lostem na návykových látkách, sektách nebo jiných rizikových sociálních skupinách,“ vypo­čítává nástrahy. „Měli byste vědět o sklonech svého potomka např. k melancholii nebo různým závis­lostem,“ radí magistr Gavlas. Ohroženy jsou především děti z takzvaně normálních rodin. „Netlačte příliš na svoje děti, nechtějte po nich, aby ihned studovaly s prospěchovým stipendiem. Ženete je tak do ještě většího stresu,“ radí důrazně. 

Práce šlechtí
„Dobrým prostředkem k získání systé­mu v životě jsou různé pracovní příležitosti a brigády,“ říká psycholog. V některých případech paradoxně může pomoci přerušení studia, získat jiné studijní často i pracovní zkušenosti a ujasnit si tak své životní priority a hodnotový systém. „Dřív se muselo rychle vystudo­vat, rychle získat práci a rychle založit rodinu. Dnes je trend jiný. Pozoruji, že studenti, kteří odjeli mezi střední a vysokou školou na studijní pobyt nebo za pra­cí třeba jako au pair, jsou sociálně daleko zralejší a nebývají náchylní k problematickému jednání,“ vypočítává výho­dy. Práce nebo cestování přináší zkušenosti z jiných škol i zemí a sebejistotu.

„Doba studia je významným iniciačním obdobím na cestě k dospělosti. Vyjede-li student navíc do ciziny ‚na zkušenou‘, je to opravdový krok do dospělos­ti. Je třeba nechat jej osamo­statnit se, zjistit, jaké to je, žít s někým v prvním vážném vztahu nebo daleko od domova. Dospívající pak začne odpověd­ně vnímat i své studium,“ hodnotí klady cest za studiem a prací. „Nechte své děti dospět, nedržte je na provaze. Cílem celé výchovy je přece postupné osamostatňování a ‚vpouštění‘ potomka do života,“ shrnuje magistr Gavlas. „Dítě má mít dobrý základ v rodině a ně­jaké své zájmy. Pokud mu dáváte dostatek lásky a pocit, že má život smysl, překoná jakékoli životní krize,“ uzavírá. 

Autor: Jackie
Foto: Shutterstock
Profil na G+ Profil na Facebooku

E-shop na míru od MEDIA ENERGY s.r.o.

© 2019 Papir.cz